Nebyla to vždy odvážná odstřelovačka kosící jednoho nacistu za druhým. Když poprvé vystřelila, pronesla pouze tři slova: “Zabila jsem člověka.” A pak omdlela. Toto je příběh Rozy Šaniny, noční můry nacistů.

Tento první smrtící výstřel započal krátkou, přesto dnes již legendární kariéru Rozy Šanina. Na konci války se jí přezdívalo “Východopruský teror.”

Vdova z tanku a krvavá msta: Po vraždě manžela se Marija Okťabrskaja stala postrachem nacistů

Horlivá studentka s nezávislou povahou

Roza Šanina se narodila 3. dubna 1924 v malé obci ležící na východ od Leningradu. Jejími rodiči byli dojička Anna a Georgij, dřevorubec a veterán první světové války. Studium ji bavilo. Přestože byla střední škola od jejího domova daleko, nevzdala to a dokončila ji. Byla velmi horlivou studentkou, avšak s vlastním rozumem a přístupem k informacím.

Její rodiče ale nadšení pro studium nesdíleli. Když chtěla pokračovat dál (zvolila si literaturu), nesouhlasili. Utekla do Archangelska, kde bydlel její bratr. Po přijetí na školu žila na koleji. Školným se trápit nemusela, získala stipendium. Po vpádu nacistů však šla ekonomika rapidně dolů, což se dotklo i stipendií. Aby pokryla nutné náklady, začala pracovat ve školce. Doufala, že se bude moci věnovat kariéře učitelky.

Bílá smrt: Odstřelovač Simo Häyhä byl postrachem Rudé armády, přežil i kulku v obličeji

Odstřelovačka Rudé armády

Když se válka přiblížila až k prahu Archangelska a Roza se dozvěděla, že její bratr zemřel při bombovém náletu, rozhodla se dobrovolně vstoupit do armády. Chtěla pomstít jeho smrt. Sovětské armádní velení sice zprvu ženy moc rádo nepřijímalo, ale jak se postupem času situace horšila, začalo se k tomu přistupovat jinak.

Do Rudé armády mohly najednou vstoupit desítky tisíc žen. Rosa v roce 1944 absolvovala s vyznamenáním školu pro snipery. Spolu s tím oslavila dvacáté narozeniny. Instruktoři byli uchváceni její dokonale přesnou střelbou, a tak ji prosili, aby na akademii zůstala jako učitelka. S díky je odmítla. Tímto způsobem by bratrovu smrt nepomstila. Ihned po promoci se postavila do čela 184. střelecké divize.

Třetí den po příjezdu na západní frontu okomentovala těmito slovy: „Konečně se večer v zákopu ukázal Němec. Odhadovala jsem, že je mezi námi maximálně 400 metrů. Velmi vhodná vzdálenost. Když se po chvíli Skopčák, se skloněnou hlavou, plížil k lesu, vystřelila jsem. Podle toho, jak se sesul k zemi, mi bylo jasné, že ještě žije. Asi hodinu ležel v bahně a neodvažoval se pohnout. Pak se začal znovu plazit. Tentokrát jsem neminula…”

Pérák: Záhadný český hrdina trestal nacisty i kolaboranty, ale byl prý také postrachem žen a dětí

Deprese mladé dívky

Zanedlouho jí byl udělen Řád slávy, dokázala totiž velmi rychle za sebou zasáhnout dva cíle. A její konto sestřelených malých Hitlerů, jak vojákům přezdívala, dále rostlo. Jen jí vadilo, že je držena spíše vzadu. Nikdy si tak nenechala ujít možnost prodrat se do přední linie a účastnit se těch největších bojů.

Úspěchů Rozy si začal všímat také propagandistický tisk. Často se nad její fotkou objevovaly nápisy jako “Jeden náboj – jeden fašista!” Se 46 záseky se z Rozy stal “neviditelný teror východního Pruska”. Ale i na ni pak začala doléhat nesmyslnost celého válečného úsilí.

Její deník se začal plnit depresivními záznamy. Nabyla dojmu, že kvůli všudypřítomné smrti již nebude schopna cítit lásku. A to ji velmi trápilo. Kvůli vstupu do armády se cítila být ochuzena o lásku. Kromě toho zažila několik sexuálních napadení od opilých velících důstojníků. Její trápení skončilo 27. ledna roku 1945. Vlastním tělem zalehla granát, aby ochránila nadřízeného. Se všemi vojenskými poctami pak byla pohřbena ve východním Německu.

Noční můra gestapa: Nancy Wake nebyla žádná křehká květinka, zabíjela i holýma rukama

Zdroje informací:

Wikipedia.org: Roza Shanina

Allthatsinteresting.com: Deadly sniper Roza Shanina Was One Of The Soviet’s Greatest Assets In World War II

Další články