Starlinku se nelíbí – viz zpráva Reuters – šíře využívání jeho satelitního připojení ze strany ukrajinských ozbrojených sil včetně dronů a tento provoz…

Starlinku se nelíbí – viz zpráva Reuters – šíře využívání jeho satelitního připojení ze strany ukrajinských ozbrojených sil včetně dronů a tento provoz měl omezit.

„Satelitní internetová služba Starlink společnosti SpaceX, která poskytovala ukrajinské armádě širokopásmovou komunikaci při její obraně proti ruské armádě, nikdy nebyla určena k použití ve zbrani,” řekla Gwynne Shotwell, prezidentka SpaceX během konference ve Washingtonu.

Co to přesně znamená v praxi, ale zůstává otázkou, detaily si totiž Starlink nechal pro sebe.

Ukrajinci přimontovali na závodní drony protitankové granáty. S tímto na zahradě raději nelétejte

Už před pár týdny nicméně na některých proruských telegramových účtech kolovaly fotografie rozborky údajné ukrajinské kvadrokoptéry, jejíž součástí měla být i fázová anténa pro Starlink, čímž by se dramaticky zvýšil její operační dosah.

Fázové pole

Anténa v konstrukci fázového pole je naprostý základ pro příjem satelitního internetu z rychle se pohybujících družic na nízkých oběžných drahách, takže ji nepoužívá pouze Starlink, ale počítá s ní i konkurenční konstelace od Amazonu Project Kuiper. Tvoří také páteř mnoha radarů.

Její výhoda spočívá v tom, že se anténa nemusí neustále fyzicky natáčet, protože souhrnný rádiový lalok zaměří k cíli elektronicky skládáním vln z pole menších vysílačů se vzájemným fázovým posunem, který řídí počítač.

Princip antény v konstrukci fázového pole a směrování složeného rádiového laloku určitým směrem:

Starlink by to musel vědět

Experti se domnívají, že by Starlink musel na podobnou praxi přijít prakticky okamžitě analýzou telemetrických dat. O pohybujících se vysílačích totiž ví a má pro ně i speciální civilní tarif bez geofencingu.

Využívání své infrastruktury na ukrajinském bojišti pak jistě sleduje ostřížím zrakem. Je to ostatně i v jeho zájmu.

Satelitní příjem není u specializovaných bezpilotních letounů nic neobvyklého

Samotná satelitní telekomunikace není u pokročilých dronu ničím neobvyklým a volitelně ji nabízí i hojně medializovaný Bayraktar TB2S skrze tureckého národního poskytovatele Türksat.

U těch nejpokročilejších amerických strojů je pak satcom samozřejmostí a tichý letoun kdesi nad Afghánistánem tak klidně může řídit operátor sedící na základně kdesi na východním pobřeží USA.

Malé civilní kvadrokoptéry komunikují v nelicencovaném pásmu 2,4/5 GHz

U menších a levnějších strojů a samozřejmě u běžných komerčních kvadrokoptér se pro řízení a přenos obrazu používá pozemní rádiová komunikace. Ve vyhrazených licencovaných pásmech a často s pozemními mobilními extendery může nabídnout operační dosah na vzdálenost i několika set kilometrů.

Menší civilní kvadrokoptéry provádějící nejbližší průzkum, nebo předělané na bojové letouny shazující malé protipěchotní granáty, pak nejčastěji komunikují v nelicencovaném 2,4GHz a 5GHz pásmu.

Zde se už rádiový dosah počítá za ideálních podmínek nejvýše na jednotky kilometrů. Podobné stroje jsou zároveň náchylné k úmyslnému rádiovému rušení, protože většina komerčních jammerů se soustředí právě na tyto hojně používané kmitočty.

Elektromagnetické pušky jsou postrachem dronů ve válce. Vypadají jako ze sci-fi

Přečtěte si také: