Noční satelitní snímky naší planety odhalují mnoho příběhů | Ukazují historický kontext zemí a států | Prozrazují, jak se mění osídlení a rozložení populace

Při pohledu na noční satelitní snímky naší planety se tají dech. Zatímco některá místa doslova září do vesmíru, většina povrchu Země působí v noci tmavě. Zajímavé je, že pokud porovnáte aktuální a starší obrázky, většinou zjistíte, že se nic podstatného nezměnilo. Tam, kde byla velká města, jsou i nadále, zatímco do řídce obydlených oblastí se lidé nehrnou.

YouTube kanál RealLifeLore přinesl video „Jak jedna fotografie z vesmíru vysvětluje celou historii“. Ukazuje v něm noční satelitní obrázky různých lokalit a objasňuje, proč jsou obydlené oblasti rozložené právě tím či oním způsobem. Pojďme se podívat na několik nejzajímavějších ukázek, jak lidé osídlili různé kouty naší planety.

Afghánistán a Island – osídlení po obvodu

Začneme Afghánistánem, který má při pohledu na mapu poměrně složitý tvar. Noční pohled ale odhaluje, že 32 milionů obyvatel této země žije v podstatě v obrovském kruhu z velkých měst pospojovaných okružní dálnicí.

Důvod neosídleného středu je prostý: jsou zde jedny z nejvyšších hor světa. Vnitrozemí je příliš drsným místem pro výstavbu měst, proto žije většina obyvatel po obvodu.

Podobná situace je také na Islandu, kde jsou důvody k tomuto způsobu osídlení mírně odlišné. Na pobřeží ostrova jsou totiž příznivější teploty a přístup k rybolovu. V důsledku toho žije 366 tisíc lidí převážně po obvodu – na pobřeží – přičemž přibližně polovina z nich žije v jasně zářící tečce hlavního města Reykjavíku.

Argentina a Rusko – osídlení podél železnice

Podívejme se nyní na další fascinující strukturu rozložení obyvatelstva. Během dne byste si na střední Argentině sotva všimli nějakých známek osídlení, možná byste si dokonce mohli myslet, že se díváte na opuštěnou oblast, ale když přepnete na noční režim, bude příběh tohoto koutu planety vypadat úplně jinak.

Světlá místa vybíhají jako paprsky vycházející z velkých měst do všech směrů. Jsou rozmístěné na téměř dokonalých přímkách, což prozrazuje pečlivě plánované a organizované osídlení. Ve skutečnosti světlá místa leží podél železničních tratí a dá se říci, že města zde vyrostla kolem nádraží.

Podobný vzor můžeme najít v Rusku v podobě souvislého řetězu světel táhnoucího se z Moskvy tisíce kilometrů až do východní Asie. Jiskřící světla ve skutečnosti sledují Transsibiřskou magistrálu – nejdelší železniční trať na světě, hlavní dopravní tepnu Ruska spojující stovky ruských měst, probíhající v délce 9 288 km z Moskvy do Vladivostoku.

Austrálie – opuštěná tečka uprostřed

Jednou z nejzajímavějších oblastí světa je v nočním pohledu Austrálie, patřící mezi deset zemí s nejnižší hustotou zalidnění. Reálně většina obyvatel žije na východním pobřeží, kde se koncentrují v okolí Sydney a Melbourne.

Perth se dvěma miliony obyvatel, který můžeme vidět na obrázku vlevo, je takřka odříznutý od civilizace. Většinu kontinentu pokrývá nehostinná poušť – až na malou svítící skvrnku přímo uprostřed, což je město Alice Springs s 26 tisíci obyvateli.

Hned vedle je americko-australská zpravodajská základna provozovaná CIA a NSA s více než 800 zaměstnanci. Důvod, proč se nachází uprostřed australského vnitrozemí? Jde o významné geografické místo. Základna zajišťuje provoz amerických špionážních satelitů nad touto částí zeměkoule včetně Číny, Severní Korey, asijské část Ruska a Blízkého východu.

USA rozdělené horami

Také USA mají zajímavé rozložení populace – na noční mapě je evidentní jasně zářící východ a západ, přičemž jakýmsi neoficiálním rozdělovníkem je 100. poledník. I zde jsou důvodem geografické podmínky – 100. poledník přibližně vyznačuje hranici mezi vlhčím podnebím na východě a sušším na západě.

Vlhký vzduch, přicházející z Mexického zálivu, se zřídkakdy dostává dál na západ, zatímco pohoří Skalnatých hor vrhá do krajiny rozsáhlý „dešťový stín“, jež brání přísunu vláhy z Tichého oceánu. Zemědělství na západě proto bylo vždy nuceno spoléhat se mnohem více na zavlažovací technologie a je méně efektivní než na východě, což znamená méně potravin a méně obyvatel.

Egypt a Pákistán – osídlení kolem řeky

Přesuňme se nyní do Egypta, kde v noci můžete snadno vystopovat tok řeky Nil. Drtivá většina velkých měst se totiž nachází podél tohoto veletoku, který dodává jinak nehostinnému území tolik potřebnou vláhu.

V oblasti několika kilometrů od břehů Nilu žije přibližně 97 milionů lidí, což z ní činí jedno z nejhustěji osídlených míst. Právě díky tomu je okolí řeky v noci velmi snadno viditelné z vesmíru.

Velmi podobný vzor světel může vidět také v Pákistánu podél řeky Indus. Stejně, jako Nil, byl Indus po tisíce let centrem civilizace. Obyvatelé využívali úrodné oblasti, zatímco zbytek země pokrývá vyprahlá půda ztěžují podmínky pro život a pěstování potravin.

Indie a Čína – světla ukazují vývoj

Jedním z míst, která se na noční mapě světa v posledních letech zásadněji změnila, je Indie. V roce 2000 zde mělo přístup k elektřině jen 60 % obyvatelstva. O pouhých dvanáct let později už to bylo 80 %. Více než 250 milionů lidí žilo bez elektřiny.

V roce 2014 vyhrál volby nynější premiér Naréndra Módí, který ve volební kampani slíbil, že zavede elektřinu do každé indické vesnice. Svůj slib očividně plní, takže když v roce 2016 NASA publikovala aktualizované snímky, bylo v této zemi očividně více světla. Během pouhých čtyř let bylo připojeno k elektrické rozvodné síti více než 125 milionů Indů. V roce 2022 už jsou elektrifikovány téměř všechny domácnosti.

Podobně lze sledovat vývoj nočního osvětlení v Číně, nicméně zde má jiné příčiny i následky. Zatímco velká města svítí stále jasněji, venkov pomalu ale jistě pohasíná. Důvod je v tomto případě prostý: obyvatelstvo se stěhuje z vesnic do měst za prací, vzděláním a zdravotní péčí. Od roku 1975 téměř polovina celé populace, tedy kolem 715 milionů lidí, opustila čínský venkov a přestěhovala se do měst.

Tma jako v Subsaharské Africe

Ačkoli přístup k elektřině má v současnosti více než 90 % obyvatel naší planety, stále na Zemi najdeme místa, kde je situace opačná. Více než 759 milionů lidí na celém světě žije bez elektřiny, přičemž přes 90 procent z nich žije v jednom z nejtemnějších regionů na celé planetě – v Subsaharské Africe.

I zde můžeme vidět několik intenzivně zářících oblastí, jako jsou například velká města Lagos, Nairobi, Johannesburg a Kapské Město. Celkově se ale Subsaharská Afrika zdá být mnohem tmavší, než by měla být. Je to nejen proto, že je prázdná, ale také proto, že tam žije 683 milionů lidí bez přístupu k elektřině. Nejhůře je na tom Burundi, kde je elektrifikováno jen 11 % domácností.

Světýlka v mořích

Stejně jako nepřítomnost světel nemusí nutně znamenat nepřítomnost lidí, ani přítomnost světel nemusí znamenat ani jejich přítomnost. Důkazem budiž Severní moře – když se na něj podíváte v noci, všimnete si desítek malých světýlek rozesetých po jeho hladině.

Nepředstavují však lidská sídla, ale prozrazují přítomnost zhruba 170 ropných a plynových plošin, které v moři provozují norské, britské a nizozemské ropné a plynárenské společnosti. Vrty vyzařují velké množství světla, protože spalují nadbytečný plyn.

Severní a Jižní Korea je rozdělená i ve tmě

Nejen světla, ale i jejich nepřítomnost může vyprávět silné příběhy. Podívejme se nyní na Korejský poloostrov, kde je rozdíl v nočním osvětlení mezi severem a jihem stejně velký jako rozdíl mezi dnem a nocí. Hlavním městem severní Koreje je Pchjongjang – na satelitních snímcích téměř úplně tmavé místo, přestože má téměř 26 milionů obyvatel.

Viditelná je až hranice s Jižní Koreou, patrně nejsilněji militarizovaná hranice na celém světě, která uměle rozděluje poloostrov na dvě poloviny a odděluje demokratický režim od totalitního. V důsledku toho je celá hranice v podstatě obrovské opevnění, které je v noci pokryto světlomety.

Nesmírně jasná světla v Jižní Koreji svědčí o moderní, rozvinuté a prosperující zemi, která je osmým největším spotřebitelem elektřiny na světě. Proti tomu má pouze v Severní Koreji má přístup k elektřině jen 48,5 % obyvatel, což znamená, že více než 13 milionů Severokorejců se musí obejít bez proudu.

Přečtěte si také: