Po zahájení operace Pouštní bouře v únoru 1991 už po méně než 100 hodinách bojů Američané zjistili, že jejich obavy ze sovětských T-72 byly přehnané. Americké M1A1 Abrams i britské Challenger 1 využily většího dostřelu a likvidovaly irácké tanky zdálky. Jednomu z Challengerů se dokonce podařilo vyřadit T-72 na vzdálenost 5100 metrů, což je dodnes největší vzdálenost zaznamenaná v boji tanku proti tanku.

Poslední tanková bitva 20. století

Podobně to vypadalo i v boji zblízka, kdy posádky Abramsů a Challengerů dokázaly reagovat a ničit nepřítele mnohem rychleji než posádky iráckých T-72. Například během střetnutí 26. února 1991 označovaného jako „bitva na 73 Východní“ (73 Easting) části amerického 2. jezdeckého pluku včetně 36 tanků M1A1 Abrams, obrněných vozidel a samohybných houfnic v boji zblízka zlikvidovaly dvě irácké obrněné brigády, jež byly součástí nejlépe vycvičených jednotek Saddáma Husajna známých jako Republikánská garda.

V několik hodin trvající bitvě Iráčané přišli o 160 tanků, 180 obrněných vozidel, 12 děl a 80 dalších vozidel. Zahynulo kolem 1000 Iráčanů, další 2000 padly do zajetí, Američané měli šest mrtvých a přišli o jedno obrněné vozidlo M3 Bradley, když na něj spustilo palbu ze svého 73mm děla zdánlivě zničené bojové vozidlo pěchoty BMP-1. V bitvě označované za poslední tankovou bitvu 20. století neztratili Američané jediný tank.

Kratší dostřel 125mm děla 2A64M v iráckých, resp. sovětských tancích T-72 a absence systémů pro boj v noci byly hlavní nevýhodou Husajnových tankových jednotek i o 12 let později, kdy skupina zemí vedených USA obsadila Irák a svrhla režim Saddáma Husajna.

Úvahami o tom, jak si poradit se sovětskými T-72, trápily Pentagon minimálně od roku 1970. Tehdy skončil u ledu společný americko-německý projekt hlavního bojového tanku MBT-70, který měl nahradit stárnoucí tanky M60 Patton. Přestože vzniklo jen několik prototypů, Američané a Němci si na nich otestovali spoustu komponentů použitých později při vývoji Leopard 2 a M1 Abrams.

Sověti byli v té době úspěšnější. V roce 1971 dokončili práce na druhé generaci svých hlavních bojových tanků T-72 a začali je dodávat nejen zemím Varšavské smlouvy, ale i do mnoha dalších států světa. Tanky T-72 se vyráběly i mimo území Sovětského svazu, například v bývalém Československu jsme jich v letech 1981-90 vyrobili 1757.

Jak vyzrát na T-72

Oba tanky se teď znovu potkají, tentokrát na Ukrajině – a otázka zní, jak si povedou. Prosté srovnání obou strojů je přitom zavádějící. „M1A2 Abrams je tankem čtvrté generace, zatímco T-72 je přinejlepším tank třetí generace,“ tvrdí Michael Clarke z Královské koleje v Londýně. „Čistě jako zbraň je M1A2 Abrams lepší než různé modely T-72, které Rusko používá na Ukrajině, a to nejen ve výzbroji a pancéřové ochraně, ale také v senzorech potřebných k detekci nepřítele a vypálení prvního zásadního výstřelu,“ řekl Newsweeku americký odborník na zbraně Michael Peck.

Oba tanky navíc vznikly pro potřeby úplně jiných armád a tím i vojenských doktrín. T-72 je klasickým produktem sovětské tankové školy, která obětuje část životnosti tanku na úkor rychlosti a prudkosti úderu. Navíc T-72 byly konstruovány jako tanky pro vojáky základní služby s omezenými dovednostmi, zatímco Abramsy jsou sofistikovanější tanky, které ale vyžadují lépe vyškolenou čtyřčlennou posádku a také větší údržbu.

V závislosti na typu mohou Abramsy vážit od 67,6 do 73,6 tuny, zatímco T-72 jsou s hmotností kolem 45 tun podstatně lehčí. Nižší hmotnost ale nutně neznamená vyšší rychlost. T-72 v terénu zvládnou 43,5 km/h a na silnici 60 km/h, zatímco americké kolosy dosahují v terénu až 48 km/h a na silnici úctyhodných 72 km/h.

Problémem může být palivo

Problém představuje palivo, které u Abramse tvoří hlavně JP-8 (jet Propellant 8), což je v podstatě letecký benzín obohacený aditivy. Zajistit jeho distribuci na ukrajinském bojišti nebude snadné, zvláště když Abramsy mají v terénu spotřebu asi 1100 litrů paliva na 100 km. Ruské T-72 přitom spálí na každých 100 km v terénu 800 litrů mnohem dostupnější nafty.

Tanky T-72 jsou vyzbrojeny děly 2A46 ráže 125 mm s hladkým vývrtem hlavně, které mohou vystřelovat podkaliberní protipancéřové střely, tříštivotrhavé granáty, kumulativní střely i protitankové řízené střely. M1A1 Abrams používá dělo 120 mm L/44 M256A1 rovněž s hladkým vývrtem a zásobou 40 nábojů. Americký tank je navíc vyzbrojen dvěma kulomety ráže 7,62 mm a jedním protiletadlovým kulometem 12,7 mm. Sekundárními zbraněmi T-72 jsou kulomet 7,62 mm a kulomet 12,7 mm.

Americký tank chrání kompozitní pancíř zvaný Chobham tvořený vrstvami oceli, keramiky a dalších materiálů a jeho výhodou je pokročilý počítačový systém. Tank je při zásahu méně zranitelný než T-72, jehož tříčlenná posádka sedí doslova na munici uložené na podlaze věže. „Pokud by ale T-72 vystřelil jako první a měl štěstí s přesným zásahem, určitě by nebyl bez šance,“ řekl jeden z předních světových odborníků na současné Rusko Mark Galeotti.

ZDROJ: Newsweek